Pochází z jižní Číny, severovýchodní Indie a pravděpodobně také z jihovýchodní Asie (dříve Indočína). Do středomořské oblasti je po roce 1450 začali přepravovat italští obchodníci, kolem roku 1500 pak také portugalští navigátoři.
Jaké bylo jejich dřívější využití?
Prapůvodně se pomeranče využívaly pro léčebné účely. Velice účinně totiž posilují imunitní systém, tvorbu krve, zastavují krvácení (z nosu či dásní), pomáhají při soustředění apod. Později si je lidé začali pěstovat v tzv. oranžeriích.
Pomeranče se staly nejčastěji pěstovaným stromovým ovocem na světě. Jedná se o důležitou plodinu Dálného východu, v Jihoafrické unii, Austrálii, v celé oblasti Středomoří a v subtropických oblastech Jižní Ameriky a Karibiku. Jedním z největších producentů jsou také Spojené státy.
Pěstování
Pomerančovníky jsou subtropickou rostlinou, už malý mrazík je tedy může kompletně „odrovnat“. Pro dobrý vývoj kořenů musí existovat dostatečná hloubka. Mělké půdy s vysokou schopností zadržovat vodu jsou proto vyloučeny.
Jak si je vychutnat?
V minulosti se pomeranče konzumovaly především čerstvé a zejména v teplém podnebí. Na Kubě jsou např. pomeranče loupány staromódní loupačkou jablek, která je namontována na vozíku prodejců ovoce.
V domácnosti se pomeranče běžně loupají a používají v ovocných pohárech, salátech, želatinách a mnoha dalších dezertech nebo jako ozdoby na dorty, maso a drůbeží pokrmy. Pomeranče také můžete najít v kandované formě. Strouhaná kůra se často používá jako příchuť a do éterických olejů.
Zajímavosti
1. Pomeranče jsou „kříženci“ mandarinek a pomela.
2. První písemná zmínka o pomerančích pochází z Číny z roku 314 př. n. l.
3. V přírodě byste je v minulosti samy od sebe nenalezly, byly vypěstovány uměle.
